Klasická Sněhurka a něco navíc

Nenáročná podívaná, která ovšem dokáže nabídnout víc. Záleží na tom, co od filmu Sněhurka a lovec očekáváte.

Královna s personifikovaným zrcadlem. http://filmserver.cz/snehurka-a-lovec-film-169488/

Pokud jste se přišli bavit - zcela jistě jste tohoto cíle dosáhli. Pokud jste se chtěli zamyslet nad mýtem o věčném mládí - i to režisér Rupert Sanders ve svém nejnovějším kousku nabídl.

Přes logické výhrady - Sněhurčin otec se ožení s první cizinkou a ještě k tomu válečnou zajatkyní, kterou uvidí; Sněhurka najde ve zdi věže, kde je zlou královnou vězněna, hřebík; královnin bratr chce své sestře Sněhurku z vězení přivléct osobně, což se mu stane osudným; za mrtvou Sněhurku se její přátelé nejdříve pomodlí otčenáš, ale když vstane z mrtvých, nikdo tomu nevěnuje takovou pozornost, jakou by správný křesťan měl - je to klasika, která nijak nevybočuje z řady jí podobných snímků.

Tvůrci vzali něco sentimentu, přimíchali do kotle hrdinství a akčních scén, přidali špetku lásky (s tou to opravdu - naštěstí - nepřehnali; možná je "na vině" pověst Kristen Stewart, která si zahrála hlavní hrdinku ságy Twilight a tamější milostné scény mezi ní a upírem Edwardem/vlkodlakem Jacobem byly asi to nejhorší, co se ve filmu objevilo), přesladili kýčovitými scénami z "vílího" lesa, které jakoby z Walta Disneyho vypadly, a všechno to zahustili více či méně vtipnými hláškami. Zkrátka, taková instantní kaše, co se dá jíst, ale brzy se jí přejíte.

Mezi to málo, co se povedlo a čím Sněhurka a lovec vybočuje z řady podobných snímků, je mýtus o věčné kráse a mládí. V prvním plánu příběh sděluje asi toto: ženské by kvůli kráse a mládí zabíjely a mluvení se zrcadlem zdůrazňuje jejich sebestřednost. Podobné vyznění má většina předchozích adaptací této staré evropské pohádky (pokud vůbec nějakou myšlenku nesou).

Když se pozorněji zaposloucháte do toho, co říká na různých místech filmu "zlá královna", uslyšíte mnohem víc, než jen příběh o neukojitelné ženské marnivosti. Kdysi byla donucena, aby právě svým mládím (a k němu náležící krásou) posloužila jakémusi králi. Když už mu nebyla dost dobrá (rozuměj: zestárla), král ji odkopl a pořídil si mladší.

Mládí a krása, sděluje nám film - spolu s některými feministickými autorkami s Naomi Wolf v čele - je něco, co činí ženu v očích muže cennou, a zároveň jsou artefakty, které ženám propůjčují neobyčejnou moc ("zlá královna" okouzlila Sněhurčina otce svou krásou, nikoli inteligencí či dobrým srdcem; a stejně tak se před neobyčejnou krásou Sněhurčinou sklání lidé i příroda - a jediné, co ji odlišuje od "zlé královny", je její odvaha a laskavost).

Sečteno podtrženo, krása a mládí je to, co muži na ženách oceňují, a co dává ženám nad muži moc. Zrcadlo v příběhu vystupuje jako ženin prostředník či poradce, který ji ujišťuje, že je pořád krásná a mladá, a tudíž je schopná od muže dostat co chce. (I proto je na blogu Ona Dnes pod rubrikou "Móda" rubrika "Naši muži"...)

Na závěr si dovolím zařadit dva momenty, kdy jsem si nebyla jistá, zda jde o geniální druh vtipu, nebo o nepříčetnost filmařů. V první scéně se "zlá královna" vynořuje z mléčné (?) koupele i s korunou na hlavě, připomínající Sochu svobody... V druhé utíká Sněhurka z hradu - a přestože předchozích deset let strávila v malé komůrce, nebrání jí to, aby byla megaakční. Způsob, jakým se sklouzla do tunelu, jímž odtékají z hradu splašky, rozesmál celé kino, a mě připomněl Legolase, jedoucího na štítu z hradeb.